Jsem živnostník s aktuální hodinovou sazbou 500 Kč. Ta cena se laikovi zpravidla zdá až divoce přemrštěná. Nic na tom nezmění skutečnost, že mne tato práce baví, živí, dost jsem studoval, stále se musím vzdělávat napříč obory, pracuji v IT a mám jisté zkušenosti. Konstatování, že v oboru je to cena spíše nižší, přilévá v diskusi olej do ohně.
Že platím daně, odvody, úvěry nebo hypotéku, je pak zcela mimo mísu. Trocha zamyšlení přijde ve chvíli, když upozorním na nemožnost fakturace, zaměstnanecky běžných, cca 160 hodin měsíčně. Vždyť významnou dobu zabere tvorba nabídek, podpora a komunikace s klienty, učení se a administrativa.
Nakonec ale v podobných diskusích vytáhnu nečekané eso z rukávu. Svého automechanika. Chlapa, co se v autech vrtal dřív, než já šel do školy. Když mi líčí, co vše bude třeba udělat a kolik by to eventuálně mohlo i stát, mám dojem, že mi v další větě musí nabídnout nové auto ke koupi. Práci v autoservisu si ale ostatní dokáží představit – auta na zvedáku, montérky, černé ruce. Můj automechanik si počítá 350 Kč za hodinu práce. Ten stopadesátikorunový rozdíl mne stále ještě chrání před nálepkou bezpáteřního vydřiducha.
Běžná tvorba ceny
Má hodinová sazba se pochopitelně odráží v celkové kalkulaci. Projdu konkrétní požadavky, rozpočítám hodiny, vynásobím a cenová kalkulace je na světě. K tomu ještě různá vysvětlení a je na světě kompletní nabídka. Časovým odhadem se zpravidla trefím, jednou za uherský rok stihnu práci s drobným předstihem a někdy se objeví nečekané komplikace... Pro klienta je ale dohodnutá cena vždy konečná. Samozřejmě pokud sám nepřijde s dalšími požadavky nad rámec kalkulace.
Super nízké ceny
Webdesign je oborem s extrémním tlakem na cenu. Ten ani tak nevychází od profesionálů, ale spíš ze strany osob, které si pouze přivydělávají. Ty jsou ochotny si za 40 hodin (pracovní týden) říct o 5 000 korun. Příliš neřeší, jestli to celé bude trvat 35 nebo 45 hodin a konečná cena se zpravidla shoduje s ceníkovou. Práci odvede po večerech nebo o víkendech a má v kapse solidní přivýdělek.
Jenže rychlost webu, dostupnost pro vyhledávače, průchodnost, použitelnost, bezpečnost, optimalizace, barevné vyvážení, kontrast, podpora, správa a další drobnosti a služby, už mohou jít stranou. I funkce domácího kávovaru jsou před koupí podrobeny pečlivějšímu zkoumání.
Jakmile slyším paušální soudy, zbystřím. Takže: i amatér se zájmem o obor může dodat zajímavý výsledek. Přesto bych učně u svého auta viděl nerad a na servis kotle zvu Ambrože - příšerně drahého opraváře. Ten mi ale několikrát poradil pouze na telefonu, závažnější problémy řešil i v mimořádnou dobu, dvakrát dokonce ušetřil, vždy precizně odvedl svou práci, a ještě mi to srozumitelně vysvětlil. Tak si představuji spolupráci s klientem!
Super nízké ceny skrytě kompenzované
Voldemortovy viteály v praxi. Super nízká cena je doprovázena měsíčními poplatky. Tím nemyslím pronájem nějakého řešení (např. Shoptet), ale například měsíční platbu za doménu nebo webhosting.
Obě služby jsou nepostradatelné a jejich pronájem nabízí, s drobnou nadsázkou řečeno, jen pár poskytovatelů. Platba za pronájem české domény (JmenoWebu.cz) se běžně pohybuje do 300 Kč za rok. Standardní webhosting za roční cenu kolem 1 000 Kč už skoro snáší modré z nebe. Přesto mohou tyto položky významně kompenzovat znatelně nízkou cenu webu.
Stačí spojit dodávku s jejich měsíčním pronájmem. Vždyť běžný smrtelník netuší… Doména za 200 Kč měsíčně vynese 2 400 Kč ročně. Webhosting za 300 Kč měsíčně vynese 3 600 Kč za rok. Pokud bych uvažoval výše uvedené roční ceny za služby, pak jejich měsíčním pronájmem se cena dodávky webu zvýší o necelých 5 000 Kč. Jen v prvním roce pochopitelně.